↓ CZ DABING ↓

↓ CZ TITULKY ↓

Originál videa publikován ZDE: 4. března 2022

Webová stránka Gigi Young

Přepis:

Ve vzdálenosti 197 milionů kilometrů od planety Země leží rudá planeta Mars. V našem fyzickém světě ji vnímáme jako tajemné, mrtvé těleso. Mars je však velmi živý. Víte, nemůžeme náš vesmír vnímat jen na úrovni 3D a očekávat, že mu porozumíme. Náš vesmír je vícerozměrný prostor. Takový už je. Skládá se z různých hustot, dimenzí, časových linií a dokonce i evolučních cest lidstva. Pokud se na náš vesmír budeme dívat čistě fyzikálními parametry, nikdy ho nepochopíme a vytvoříme si pouze útržkovitý redukcionistický názor.

Trvat na tom, že uznáváme pouze nejzřetelnější fyzikální rovinu, je jako vyjít ze dveří svého domu, projít se po okolí a tvrdit, že jste procestovali celý svět. Je to směšné. Když mluvíme o vesmíru, musíme pochopit, že mluvíme o sobě. Než se tedy dostaneme ke konkrétní okultní přítomnosti Marsu v našem světě, musíte pochopit naše spojení s planetami.

Co je tedy pro nás vesmír kromě hromady ledu, plynu a kamení? Inu, náš vesmír je jako školní budova, každá planetární sféra představuje odlišný krok lidské evoluce, odlišnou dobu ve vývoji člověka. Nebeská tělesa jsou různé doby. Mají různou hustotu. To je vlastně to, co představuje koncept hvězdné brány. Hvězdy jsou organické cesty k cestování různými fázemi našeho vlastního vývoje ve vesmíru. Ve své podstatě jsme energie.

A tato energie se často nazývá duše nebo náš duch a prochází různými fázemi vývoje. Je to podobné tomu, jak se vyvíjíme od kojence přes batole, teenagera až po dospělého člověka a tak dále. Vývoj, transformace a změna jsou zákony. Naše duše prochází různými stádii vývoje, která se odehrávají v nebeských tělesech. Na tuto skutečnost se dnes zapomíná.

Ale udržuje se v textech, jako je Egyptská kniha mrtvých, a védská tradice a dokonce i gnosticismus hovoří o tom, že naše lidské vědomí prochází různými planetárními rovinami po naší smrti, a dokonce i znovuzrození. V rámci starověkých tradic jsou tedy planetární sféry považovány za roviny vývoje, které jsou přímo spojeny s lidstvem a s naší Zemí. V ideálním případě žijeme svůj život s vědomím vyšších planetárních světů. Snažíme se s nimi harmonizovat.

Země je tedy přímo spojena s Marsem, Venuší, Merkurem, Jupiterem, Měsícem, Sluncem, všechna nebeská tělesa jsou součástí našeho lidského vývojového schématu, neboli jsou krokem v lidském vývoji. Jsou to aspekty nás samých neboli styčné body, které naše duše navštěvuje, a dokonce se do nich inkarnuje.

Jediným důvodem, proč vnímáme planety jako primárně fyzické věci, je to, že jsme natolik zakořeněni v hmotném světě, že nemáme snadný přístup k realitám, které jsou za hranicí trojrozměrné mysli. Ve skutečnosti se často obáváme, vyhýbáme se a odsuzujeme esoterickou úroveň našeho bytí. Bezpečně a přijatelně se cítíme pouze v nejredukovanějším materialistickém výkladu planet a hvězd. Ale nemusíte mě brát za slovo.

Edgar Casey se o planetách jako evolučních krocích podrobně vyjádřil ve svém díle Planetární pobyty. Zde popisuje transformační evoluci, kterou duše prochází při inkarnaci různými planetárními sférami jako prostředek k opětovnému setkání se Stvořitelem. Každá planeta je specifickým krokem, vibrací nebo iniciací zpět do jednoty Stvořitele. Tohle je z četby 136-83. „Jak se entita pohybuje od sféry ke sféře, hledá cestu domů, k tváři Stvořitele, Otce, první příčiny.“

Rozšiřuje tento koncept ve čtení 311-2 a říká: „Jak entita prochází dál, z této přítomnosti nebo sluneční soustavy, Slunce, těchto sil, prochází různými sférami, vede nejprve do té centrální síly známé jako Arktur, poblíž Plejád, dál a dál, skrze eony času nebo prostoru, dokonce prochází do vnitřních sil, vnitřního vnímání, a po období téměř 10 tisíc let znovu vstoupí do Země, aby se projevily ty síly, které získala při svém průchodu.

Při vstupu do ní, entita na sebe bere ty podoby, které mohou být známy v dimenzích té roviny, kterou zaujímá, přičemž neexistují jen tři dimenze jako u Země, ale může jich být sedm jako u Merkuru, nebo čtyři u Venuše, nebo pět jako u Jupitera. Může být jen jedna jako u Marsu, může jich být mnohem více jako u Neptunu, nebo mohou být nulové, dokud se neočistí v ohních Saturnu.“ Ve čtení 900-16 a 5755-1, Casey vysvětluje, že každá planetární sféra a hvězda musí být žita, abychom se mohli vrátit k jednotě neboli uzavřít kruh svého vývoje.

„Neboť bez projití každého vývojového stupně není správná vibrace, abychom se sjednotili se Stvořitelem. To pak v mnoha vývojových stupních, v celém vesmíru neboli ve velkém systému vesmírných sil, a každý stupeň vývoje se projevuje skrze tělo, které je zkušební částí univerzální vibrace. Tímto způsobem a z tohoto důvodu se pak všichni projevují v těle. A dochází k vývoji skrze eony času, prostoru a to, co se nazývá věčnost. Každý planetární vliv vibruje jinou rychlostí vibrace a entita vstupující do tohoto vlivu vstupuje do této vibrace.

Není nutné, aby se měnila, ale je to Boží milost, že může. Je to součástí univerzálního vědomí, univerzálního zákona. Proto entita prochází těmito stupni, které někteří považují za roviny. Někteří je vnímají jako stupně. Někteří je vnímají jako cykly a někteří je zažili jako místa.“ Casey není jediný, kdo hovoří o planetách jako o klíčových evolučních tělesech pro lidstvo. Ve védská tradici a buddhismu jsou planetární vědomí nazývána „lóky“ a každá lóka představuje jiný typ vědomí vzhledem k Zemi. Každou lóku procházíme po své smrti jako prostředek k opětovnému spojení s vyššími světy. A můžeme se s těmito lóky spojit také během meditace nebo astrálního cestování.

Existují také bytosti, které jsou uvnitř lók, nebo bytosti v různých planetárních sférách. A tyto bytosti lze považovat za strážce ve vyšších úrovních a sférách. A jako démony nebo temné entity v nižších, hustších sférách. Různé nebeské roviny existují uvnitř i navenek. Tvoří jak strukturu našeho vnitřního světa neboli našeho jasnovideckého světa, tak i strukturu hmotné roviny neboli fyzického světa kolem nás. Dále platí, že navenek nebo ve fyzickém světě můžeme vnímat pouze to, co jsme integrovali nebo objevili vnitřně, neboli to, co duchovně známe.

Náš materiální vývoj je tedy přímo spojen s naším duchovním růstem. Hmotný svět, který vnímáme, je přímo spojen s naším duchovním růstem, a je buď posílen naším duchovním růstem, nebo omezen v důsledku nedostatečného duchovního růstu. Jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak vně. Stejný koncept se objevuje i v gnostické tradici, kde naše vědomí prochází různými rovinami kosmu, označenými různými sférami. Stejně jako ve védské tradici existují v těchto rovinách bytosti, které představují určité fáze duchovního zasvěcení. V křesťanské tradici lze na řády těchto vyšších bytostí nahlížet jako na různé hierarchie andělů.

Různé bytosti z nižších světů se často nazývají démoni, kteří mají také svou vlastní hierarchii. Lidské bytosti musí v životě a ve smrti projít těmito sférami, aby poznaly samy sebe a rostly. Toto učení přetrvalo i do moderní doby v teosofii i antroposofii, kde jsou planety řazeny do něčeho, čemu se říká řada nebo planetární řetězec. Planetární řetězec umožňuje sledovat postupný řád lidské a kosmické evoluce. Někdy se tomu říká progrese světů.

To nám umožňuje pozorovat ve velkém měřítku, v kosmickém měřítku, jak se lidstvo vyvíjí v různých hustotách neboli různých rovinách reality. Součástí našeho vývoje do věku Vodnáře je rozšířit naše chápání planet a hvězd a uznat je jako něco víc než jen fyzické věci. Když to uděláme, můžeme si lépe uvědomit, v jakém přesném pořadí se lidské bytosti ve vesmíru vyvíjejí. Tím se dostáváme k důležité etapě pro lidstvo. Tato etapa se nazývá znovuzískání našeho kosmického vědomí.

A v této fázi již nevnímáme vyšší světy jako mlhavé, snové říše, ale chápeme jejich přesnou roli a význam v našem životě. Stávají se zřetelnými a organizovanými. Můžeme jim vědecky porozumět. Když je naše kosmické vědomí rozvinuté, už netvrdíme materialistickou perspektivu, že planety jsou čistě hmotné, vnější věci.

Existuje zde tedy několik klíčových konceptů o planetách, kterým musíme porozumět. Planety jsou světy, do nichž se naše duše inkarnuje, aby se mohla vyvíjet. Každá planeta má jinou vibrační frekvenci. Po své smrti procházíme různými planetárními tělesy, abychom se začlenili zpět do kosmického evolučního schématu.

Během inkarnace na Zemi prožíváme planety jako duchovní úrovně, vyšší světy nebo vyšší dimenze. Planety jsou fyzickým vyjádřením a branou do vyšších světů, které představují. Když tento koncept posuneme o krok dál, vzhledem k tomu, že se vesmír vyvíjí v čase, můžeme každou planetu a hvězdu vnímat jako časovou osu lidstva, nebo dokonce jako lekci, kterou se lidstvo musí naučit, určitou vývojovou fázi lidstva. Je to proto, že planety a hvězdy se zformovaly v určitém pořadí v průběhu času, představují přesné změny či vývoj vědomí.

Prostřednictvím konkrétních planet a hvězd můžeme sledovat náš minulý vývoj a budoucí vývoj. Naše sluneční soustava a vesmír jako celek je ve skutečnosti multidimenzionální školou pro lidstvo. To je také důvod, proč planety polidšťujeme tím, že z nich děláme bohy, podobně jako v řeckém a římském Pantheonu. To je důvod, proč jsme stavěli chrámy zasvěcené určitým planetám. Chtěli jsme se spojit s konkrétním evolučním vlivem dané planety.

Chtěli jsme se spojit s aspektem sebe sama, který byl v daném světě živý, v rámci té planetární sféry. Právě proto jsme nebeská tělesa polidštili prostřednictvím astrologie, když jsme planetám a hvězdám dali lidské vlastnosti. Součástí naší evoluce v této době je začít si uvědomovat sami sebe nejen jako fyzické lidi, ale jako duchovní bytosti, které se proplétají v rámci multidimenzionálního kosmu. Multidimenzionálního kosmu, který zaznamenává čas a vývoj vědomí prostřednictvím svých nebeských těles.

Nyní, když chápeme, že planety a hvězdy jsou zcela reálná místa, v nichž se vyvíjí naše vědomí, že jsme ve skutečnosti interdimenzionálními bytostmi, které mají v těchto světech své aspekty… jak to mění situaci? Jak to mění náš vztah k vesmíru? K planetám? Pokud jsme vrozenou součástí těchto vyšších planetárních světů, pokud z nich vycházíme a vracíme se do nich, co to znamená, když si myslíme, že tyto vyšší úrovně neexistují?

Co když si myslíme, že nejsou spojeny s planetárními tělesy a hvězdami? Co když odmítáme vidět jejich vztah k sobě samým? Co to udělá s naším vědomím? S naší duší? Co se stane, když budeme k planetě, jako je řekněme Mars, přistupovat jako k pouhému objektu? Co když na ní odpálíme jadernou zbraň? Co když se ji pokusíme kolonizovat? Co uděláme s tímto aspektem sebe sama, který se v té sféře nachází? Jak to ovlivní náš vztah k této rovině, k vesmíru? Jak to ovlivní náš vnitřní svět, náš vnitřní vesmír? A pokud jsou planetární sféry branami do jiných světů, jiných dimenzí, jiných časů, proč přesně chtějí určité skupiny ovládnout vesmír?

Je to důvod, proč existují závody do vesmíru? Proč NASA a soukromé kosmické společnosti tají před zbytkem lidstva informace, které o planetách objevují? Pokud jsou planety a hvězdy portály, je cestování vesmírem a NASA skutečně okultní organizací? Jedná se o okultní praktiky? Byla proto NASA vytvořena okultisty, kteří následovali Aleistera Crowleyho a patřili k různým tajným společnostem jako je O.T.O.? Je ovládání vesmíru skutečně ovládání lidské mysli? Jak se rychle blížíme k vesmírnému věku, budete mít na výběr.

Můžete se na vesmír dívat na čistě fyzikální bázi. Nebo se můžete probudit jako multidimenzionální bytost, která je nedílnou součástí vesmíru a ve skutečnosti je v něm zakotvena. Můžete si uvědomit, kdo jste a proč jste tady. Nebo se můžete ztratit ve stále rostoucím tlaku na potvrzení pouze toho, co existuje na samotném hmotném povrchu stvoření. Děkuji vám za sledování. Nezapomeňte prosím toto video lajkovat, odebírat a sdílet se svými přáteli a rodinou. Pokud se vám tento obsah líbí, zvažte prosím, zda tuto práci nepodpořit darem nebo se stát prémiovým členem na mých webových stránkách. Velmi bych to ocenila. Jsem plně financována vámi.

Překlad: David Formánek