↓ CZ DABING ↓

↓ CZ TITULKY ↓

Originál videa publikován ZDE: 11. března 2022

Webová stránka Gigi Young

Ostatní

Přepis:

Gigi Young: Pokud je planeta Mars skutečně projevem časové linie lidstva nebo lidstva v jiném čase a hustotě, jak jsme o tom hovořili v minulém díle, existují nějaké důkazy o lidských bytostech, které kdysi na rudé planetě existovaly? Překrývá se někdy tato marťanská inkarnace lidstva s tou naší? Jak říká Bowie: Existuje na Marsu život? No, rozhodně existují skupiny, které si to zřejmě myslí. Projekt Hvězdná brána byl tajný program, který v 70. letech 20. století vyvinula CIA.

Cílem programu bylo poskytnout přehled o dálkovém pozorování neboli jasnovidecké špionáži. Program nevedl nikdo jiný než Harold Puthoff a Russell Targ. S pomocí senzibilů jako byl Ingo Swann. Projekt Hvězdná brána měl dva samostatné aspekty. Jedním z nich byla stránka vzdáleného pozorování, která účastníky školila v jasnovideckém sběru zpravodajských informací. A druhý aspekt shromažďoval tato data a prováděl výzkum.

Zatímco projekt Hvězdná brána není v alternativních médiích ničím novým, to, co mnoha lidem na projektu Hvězdná brána uniká, že využívání senzibilů ke sběru dat je prastará praxe. Obracet se na věštce pro vedení a vhled do neznáma je běžnou praxí vůdců a vlád po tisíciletí. Teprve v posledních letech byli mystici odsunuti na vedlejší kolej. Jejich práce a vliv byly skryty před zraky veřejnosti. Královna Alžběta I. měla Johna Deeho.

A Alexandr Veliký cestoval do Libyjské pouště, aby usedl k nohám věštkyně Siwa. Delfská věštkyně byla Pýthií pro politické vůdce v Řecku. Rozhodovala o tom, kdy a jak jít do války, a radila, jak vyřešit nejsložitější politické situace. Vestálské panny poskytovaly duchovní výživu, ochranu a vedení římskému světu. Prezident Nixon měl Jeane Dixonovou. A téměř každá vláda na světě má dnes svou vlastní verzi jasnovidecké špionáže, a dokonce i jasnovidecké války.

Tyto praktiky se nezastavily. Jen přešly do podzemí, protože informace, které přicházejí prostřednictvím těchto médií, jsou tak cenné a tak tajné, že odhalit je světu znamená odhalit sebe sama. Takže zatímco programy, jako je tento, jsou v mainstreamové kultuře líčeny jako netradiční experimenty potrhlých vědců, ve skutečnosti dochází k modernizaci již existujícího druhu uctívání a duchovní praxe. Je to vědecký přístup k věštění. Stanfordský výzkumný institut a Monroeův institut jsou rovněž vědecké instituce, jejichž cílem bylo modernizovat věštbu.

Zmechanizovat roli věštění a vyvinout tak druh jasnovidecké vědy. Jak to fungovalo, bylo to, že senzibilové dostali obálku s informacemi uvnitř. Často šlo o souřadnice nebo místo. Senzibil pak pomocí specifického protokolu jasnovidecky shromažďoval údaje na souřadnicích. A abychom se vrátili k našemu tématu, jedním z cílů v rámci projektu Hvězdná brána byl dálkový pohled na planetu Mars. K sezení o Marsu došlo 22. května 1984. Konkrétním cílem napsaným v obálce byla planeta Mars. Doba zájmu přibližně 1 milion let před naším letopočtem. A v rámci tohoto sezení bylo na Marsu sedm konkrétních cílových míst. Zde je výklad tohoto sezení.

„Dobrá. S využitím informací v obálce, které jsem vám poskytl, výhradně zaměřte svou pozornost, s využitím informací v obálce se nyní zaměřte na 40,89 stupně severní šířky a 9,55 stupně západní délky. Chci říct, že to vypadá jako, já nevím, tak nějak to vypadá, mám tak trochu šikmý pohled na pyramidu nebo pyramidový tvar. Je to velmi vysoké.

Sedí to tak nějak ve velké prohlubni. Dobře. Je to nažloutlé, okrové barvy. Dobře. Přesuňte se v čase do doby uvedené v obálce, kterou jsem vám poskytl, a popište, co se děje. Sleduji silnou oblačnost… spíše jako prašná bouře. Je to geologický problém. Zdá se, že je… počkejte. Musím to urovnat. Je to opravdu divné. V tuto chvíli jen nahlaste své syrové vjemy. Jsou ještě na začátku sezení. Dívám se na následky velkého geologického problému.

Dobře, vraťte se do doby před geologickým problémem. Naprostý rozdíl. Není tam žádný… nevím. Sakra, je to, jako by se objevily hory hlíny a pak zmizely, když jdete předtím. Vidím velké rovné plochy, velmi hladké. Úhly, stěny… jsou ale opravdu velké. Jsou megalitické. Dobře.

V tomto časovém období, teď před geologickou činností, se rozhlédněte kolem, v této oblasti a kolem ní, a podívejte se, jestli najdete nějakou činnost. Vidím… je to jako vnímání stínu lidí, velmi vysokých… je to jen stín. Je to, jako by tam byli a už tam nejsou. Vraťte se do období, kdy tam jsou. Je to, jako bych měl na lince hodně statické elektřiny. Pořád se to narušuje… velmi útržkovité kousky. Prostě hlašte surová data. Nesnažte se dávat věci dohromady, jen nahlaste surová data.

Prostě pořád vidím velmi velké lidi, vypadají štíhlí a vysocí, ale jsou velmi velcí, mají na sobě nějaké divné oblečení. Dobře. Nyní se držte v tomto časovém období. Chci se přesunout z vašeho fyzického místa a prostoru do jiného fyzického místa. Ale v tomto časovém období se nyní přesuňte na 46,45 severní šířky a 353,22 východní délky. Přesuňte se v tomto čase na 46,45 severní šířky a 353,22 východní délky. Hluboko uvnitř jeskyně, ne jeskyně, spíše kaňonu.

Dívám se nahoru po stranách strmé stěny, která jako by pokračovala donekonečna, a tam je struktura… je to jako by byla vytesána stěna samotného kaňonu. A dostávám velmi velké struktury. Žádné složitosti, obrovské úseky hladkého kamene. Mají ty struktury vnitřek a vnějšek? Ano, jsou velmi… je to jako králičí nora. Rohy místností, které jsou opravdu obrovské.

Nemám pocit, že stojím v jedné, je to opravdu obrovské. Vnímám, že strop je velmi vysoký a stěny velmi široké. Ano, to by bylo správně. Dobře, teď bych se rád přesunul na jiné místo poblíž. Dobře, přesuňte se z tohoto bodu v tomto čase na 45,86 severně, 354,1 východně. Zdá se, že je to konec velmi velké silnice a tam je značka, která je velmi velká.

Chodí mi obraz Washingtonova památníku. Je to něco jako obelisk. Dobře, z tohoto bodu se pak přesuneme na další bod. Přesuňte se nyní na 35,26 severně a 213,22 východně. Přesuňte se tentokrát do 35,26 severně a 213,24 východně. Jako bych byl uprostřed obrovské kruhové kotliny, pásma hor téměř po celém obvodu, velmi členité, členité hory, velmi vysoké. Kotliny velmi, velmi velké. Měřítko se zdá být rozhozené nebo tak něco, prostě všechno je opravdu velké.

Chápu ten problém, jen pokračujte. Vidím jen pravý úhel rohu k něčemu. Ale to je všechno, nic jiného nevidím. Dobře, tak se přesuneme na trochu jiné místo. Velmi blízko. Přesuňte z bodu, ve kterém se nyní nacházíte a v tomto čase na 34,6 severně, 213,09 východně. Shluk čtverců nahoru a dolů. Jako byste je chtěli udělat čtvercové, jsou téměř v jedné rovině se zemí a jako by byly spojeny. Něco velmi bílého nebo co odráží světlo. Jaká je vaše pozice pozorování, když se díváte na tuto věc, která odráží světlo? Jsem uprostřed šikmého, levého pravého úhlu.

Slunce je divné. Nyní se podívejte zpět dolů na zem. Posuneme se jen kousek od tohoto místa. 34,57 severní šířky, 212,22 východní délky. Velmi blízko. Teď se přesuňte na 34,57 severní šířky, 212,22 východní délky. Je to jako bych vnímal nějaký vyzařující vzor. Je to jako nějaké opravdu zvláštní protínající se druhy cest, které jsou vyhloubené v údolích, kde je cesta jen kousek pod okrajem. Řekněte mi o tvaru těch věcí. Jsou to takové úhledně vysekané kanály.

Jsou velmi hluboké. Je to, jako kdyby se cesta propadla dolů. Teď mi hodnoty ukazují, že nejste tak hluboko, a chci, abyste zůstal hluboko a znovu se zde soustředil. Je to opravdu těžké. Zdá se, že je to vždycky jen velmi sporadické. Uvědomuji si to, ale je velmi důležité, abyste si udržel soustředění. Mám pro vás opět pohybové cvičení a to je nějaká značná vzdálenost.

Takže vzpomeňte si na soustředění a čas, který jste měl předtím, a přesuňte se nyní na 15 stupňů severní šířky, 198 stupňů východní délky. Dejte si na to čas a vraťte se do hloubky. Vidím protínající.. cokoliv to je… něco připomínající akvadukty, vytesané kanály se zaobleným dnem jako silniční koryto. Vidím špičaté vrcholky na obzoru. I horizont vypadá zvláštně a divně.

Je jiný, takový mlhavý. Je hodně daleko. Velmi neurčitý. Dobře, teď další pohyb na 80 stupňů jižně, 64 stupňů východně. Teď se přesuňte na 80 stupňů jižně a 64 stupňů východně. Vidím pyramidy. Nevím, jestli je to pokryv nebo ne, protože jsou jiné. Dobře. Tyto pyramidy mají vnitřek a vnějšek? Ano, mají obojí. A jsou obrovské. Je to opravdu zajímavé, co mi chodí.

Myslím, že ztrácí schopnost přesného pohybu. Ale přitahují ho věci, které jsou zajímavé. Takže se budeme řídit jeho vlastními, necháme ho jít dopředu a zkoumat, co mu připadá zajímavé, spíše než aby se přesouval k cílům, které jsou zde naznačeny. Filtruje z bouřek nebo něčeho podobného. Zopakujte to. Jsou jako úkryty před bouřkami. Ty struktury, které vidíte?

Ano, jsou k tomu určeny. Dobře, jděte do jedné z nich a najděte nějakou činnost. Jsou tam různé komory, ale jsou téměř bez jakéhokoli vybavení nebo čehokoli jiného. Je to jako pouze funkční místo pro spaní. To není dobré slovo… pro hibernace. Dostávám opravdu surové vstupy, bouře, divoká bouře a spaní během bouře. Povězte mi o těch, kteří spí během bouří. Velmi vysocí. Opět velmi velcí lidé. Ale jsou štíhlí. Vypadají tak díky své výšce a oblékají se jako… je to lehké hedvábí. Ale není to volný střih oblečení. Je to střižené na míru.

K jednomu z nich se přiblížte a požádejte je, aby vám o sobě něco řekli. Jsou to starověcí lidé. Oni umírají. Je to už po jejich době nebo věku. Vyprávějte mi o tom. Jsou velmi filosofičtí. Hledají způsob, jak přežít, ale nemohou… zdá se, že se jim nedaří najít cestu ven. Zdá se, že nemohou najít cestu ven. Drží se, zatímco hledají nebo čekají, až se něco vrátí nebo něco přijde s odpovědí. Na co čekají? Byla tam jejich skupina, která se vydala hledat nové místo k životu. Jako bych dostával všelijaké ohromující vstupy zkaženosti jejich prostředí. Velmi rychle selhává a tato skupina se někam vydala, jakoby na dlouhou cestu, aby si našla jiné místo k životu.

Co bylo příčinou narušení atmosféry nebo prostředí? Vidím obrázek… sakra, je to obtížné popsat. Surová data. Vidím glóbus. Je to jako glóbus, který prochází ohonem komety nebo je to přes řeku něčeho, ale je to velmi kosmické, je to jako vesmírné obrázky. Dobře. Teď, než toho jedince opustíte, zeptejte se ho, jestli je nějaká možnost… zeptejte se ho, jestli ví, kdo jste. A jestli mu můžete nějak pomoct s jeho současnými potížemi. Dostávám jen to, že musí jen čekat.

Neví, kdo jsem. Myslím si, že mě vnímá jako halucinaci nebo tak něco. Dobře, když ostatní odešli, tito lidé čekají. Jakým způsobem ti ostatní odešli? Získávám vjem… nevím, co to sakra je. Vypadá to jako vnitřek větší lodi. Velmi zaoblené stěny a lesklý kov. Jděte s nimi na jejich cestu a zjistěte, kde šli. Dostávám vjem opravdu šíleného místa se sopkami, plynovými kapsami a podivnými rostlinami. Velmi nestabilní místo. Je to velmi podobné jako jít z pánve do ohně. Rozdíl je v tom, že se zdá, že je tam spousta vegetace, kde ji na jiném místě neměli. A různé druhy bouří.

Dobrá, je čas vrátit se nyní ke zvuku mého hlasu do přítomného času, 22. května 1984. Zvuk mého hlasu, nyní se přesuňte zpět do místnosti, zpět ke zvuku mého hlasu, zpět nyní ke zvuku mého hlasu 22. května 1984.“

Gigi: Toto sezení dálkového sledování odhaluje vyspělou civilizaci na Marsu. Civilizaci s megality a vyspělou technologií. Zjišťujeme, že tato společnost umírala a hledala jinou planetu, kterou by mohla kolonizovat, aby přežila. Mnohem později bylo v knize Joa McMoneagleho „Mind Track“ odhaleno, že on byl toho dne dálkovým pozorovatelem. Říká, že toto sezení vedl s Robertem Monroem z Monroeova Institutu pomocí technologie Hemi Sync.

A ve své knize Mind Track se zmínil o věcech, které ve spisu CIA nebyly nalezeny. Zmínil se o tom, že nevěděl, že se na dálku dívá na Mars. Takže věřil, že lidé, které viděl, byli budoucí verzí lidstva. Měl pocit, jako by v průběhu času zmutovali. Nevnímal je jako mimozemšťany, ale spíše jako paralelní druh lidí. Lidi, kteří byli, cituji: o krok vzdáleným od toho, kde jsme nyní my. A že četl spíše Akášické záznamy než záznamy reality. Bylo zajímavé číst, že McMoneagle nevnímal Marťany jako mimozemšťany, jak je často zobrazováno v médiích a science fiction.

Viděl je jako paralelní druh lidí, lidský typ, který byl, cituji: ve stejném systému jako my, jen jednou vzdálený. Tazatel se také ptá, zda marsovská civilizace vybuchovala atomové bomby, což vedlo k jejímu zániku. Joe měl pocit, že jejich planeta umírala v důsledku spíše kosmické události nebo přírodního procesu. Joe měl také pocit, jako by byl v Egyptě nebo v civilizaci podobné egyptské. Pokračoval v kreslení obrázků struktur a bytostí, které při tomto sezení viděl a které jsou také obsaženy v jeho knize. C

IA tedy spolupracovala s Monroeovým institutem, aby se konkrétně podívala na místo na Marsu s názvem Cydonia, na tvář na Marsu, pyramidy a další struktury vytvořené člověkem. Existoval specifický zájem o lidi, kteří byli na Marsu v té době, před něco málo přes milionem let. Ale nutí vás to přemýšlet, o kolik víc je toho známo nyní. Teď, když se technologie stala mnohem lepší. A proč jsou tyto informace utajovány? Co bude nakonec o Marsu zveřejněno? Jak to bude odhaleno? Děje se tu něco většího? Že existuje skupina, která toho o Marsu ví hodně?

Protože tento díl je založen na dálkovém pozorování Marsu Joea McMoneagleho, dám mu poslední slovo o tom, co zažil.

Joe McMoneagle: „Dokážu uvěřit, že na sousedním Marsu existovala rasa humanoidů, kteří bojovali o přežití. Mohu věřit, že vyslali nějaký záchranný člun, aby vyhledali místo, kam by mohli uprchnout. Pokud mají technologii na stavbu velkých pyramid na povrchu Marsu, i kdyby to znamenalo postavit je z existujících hor, že zcela jistě mohli mít schopnost dosáhnout Země.

Bohužel nevím, zda je to pravda. Způsob, jak to zjistit, by byl zaměřit se na město pyramid, nebo možná na monumentální pyramidu sousedící s kráterem, nebo možná na stěnu a velkou pyramidu nebo na stavbu s trojúhelníkovou stěnou vedle ní s průzkumným vozidlem s měkkým přistáním. Vzhledem k pravděpodobným nákladům a potenciálu objevu bych si myslel, že lidé v naší vládě by neváhali a průzkum by asi nestál víc než jaderná ponorka. Možná nám v tom brání strach. Takový objev by změnil běh dějin, jak je známe, museli bychom uznat, že nejsme nadřazeným druhem v našem vesmíru, dopad na náboženství a filozofii by byl sám o sobě neuvěřitelný.

Když pominu Marťany, řeknu, že jsem ve své mysli nabyl přesvědčení, že vedle sebe existují i jiné druhy bytostí. Pravděpodobně žijí mezi námi. Možná harmonicky zabírají časoprostor, ale přesto tam jsou. Možná by jen uznání této možnosti rozšířilo náš pocit odpovědnosti v rámci našeho vlastního světa, našeho vlastního místa v časoprostoru. Co si o tom myslíte vy?“

Gigi: Děkuji, že jste se ke mně dnes připojili. Nezapomeňte prosím lajkovat, komentovat a odebírat. Pokud se vám můj obsah líbí, zvažte prosím, zda mě podpoříte tím, že se stanete prémiovým členem na mých webových stránkách, kde se tématům, jako je toto, věnuji ještě hlouběji, nebo můžete přispět. Jsem zcela podporována vámi. Bez dalších okolků se uvidíme příští týden u nového dílu pořadu.

Překlad: David Formánek