↓ CZ DABING ↓
↓ CZ TITULKY ↓
Originál videa publikován ZDE: 19. ledna 2021
Přepis videa:
Závislost je složitý psychologický fyziologický proces, který se projevuje jakýmkoli chováním, které člověka baví, ve kterém nachází úlevu, a proto po něm krátkodobě touží, ale dlouhodobě trpí negativními důsledky a nevzdává se ho i přes negativní důsledky. Tedy touha po potěšení a úlevě v krátkodobém horizontu, negativní důsledky v dlouhodobém horizontu, neschopnost se jí vzdát. Nic jsem neřekl o látkách, řekl jsem, že jakékoliv chování, takže to může souviset s kokainem, pervitinem, heroinem, fentanylem, marihuanou, nikotinem, alkoholem, čímkoliv, může to být také sex, hazardní hry, internet, vztahy, nakupování, jídlo, práce, extrémní sporty, cvičení, pornografie, jakákoliv řada lidských činností. Proto jsem řekl jakékoliv chování.
Oficiální definice závislosti podle Americké společnosti pro medicínu závislostí zní, že se jedná o primární poruchu mozku, vzniká v mozku z velké části z genetických důvodů. Takto to vidí oni. A já říkám, že to prostě není pravda. Druhá populární myšlenka o závislosti je, že je to volba, kterou někdo udělá, že si lidé vybírají být závislí, na čemž je založen právní systém. Protože pokud si lidé vybírají, za co je trestáme? A ačkoli si myslím, že lékařská definice je blíže pravdě, nevidím ji jako genetickou poruchu. A nevidím ji jako primární poruchu mozku. A řeknu vám proč.
Lidská bytost kromě fyzických potřeb v kojeneckém a dětském věku má dvě základní potřeby. Jednou z nich je potřeba připoutání. Připoutanost je blízkost a sblížení s druhou lidskou bytostí kvůli tomu, aby o ni bylo postaráno. Nebo kvůli péči o jinou bytost. Lidské bytosti jako savci. a i ptáci, jsou tvorové připoutanosti, musíme se spojovat a připoutávat, protože jinak nepřežijeme. Pokud není nikdo, kdo by měl motivaci se o nás starat, aby se k nám takto připoutal, a my nejsme motivováni k tomu, abychom se připoutali k druhým, pak nemůžeme přežít.
Jednou z dalších věcí je, že endorfiny, což jsou vnitřní opiáty v těle, chemické látky, kterým se heroin a všechny ostatní opiáty podobají, mají usnadnit připoutání. Takže když vezmete myší mláďata a vyřadíte jim endorfinové receptory, takže nebudou mít v mozku endorfinovou, opiátovou aktivitu, nebudou volat o pomoc a oddělí se od matky, což bude znamenat, že v přírodě zemřou. A což se vrací k tomu, co se děje v raném dětství, když zažíváme stres a trauma, tyto endorfinové systémy se nevyvíjejí. A když si pak lidé dají heroin, připadá jim to jako hřejivé, měkké objetí.
Poprvé cítí lásku a spojení. Proto je to tak silné. Máme tuto potřebu připoutanosti… lidské dítě je po narození nejbezmocnější, nejzávislejší, nejméně vyspělé ze všech tvorů ve vesmíru, nemůže bez připoutanosti přežít. A tento vztah připoutanosti vzhledem k tomu, že máme nejdelší období vývoje ze všech tvorů, dlouho do dospívání a dále. Připoutání není zanedbatelná potřeba.
~ Jsou-li pro Vás překlady hodnotné a líbí se Vám, zvažte jejich podporu darem zasláním na účet ZDE. Děkuji ~
Máme ještě jednu potřebu, a tou je autenticita. Autenticita znamená být spojen sám se sebou, prostě vědět, co cítíme, a být schopen podle toho jednat. To znamená naše instinkty. Jak se tedy lidé vyvíjeli? Stovky tisíc let… asi 100 000 let existence tohoto druhu na Zemi, těžko se žilo… nežili jsme ve městech a domech, žili jsme venku v divočině, až donedávna. Jak dlouho se dá přežít v divočině, pokud nejste ve spojení se svým instinktem? Moc dlouho ne.
Pokud začnete používat svůj intelekt místo svých instinktů, nepřežijete. Takže i to je silná potřeba přežití. Připoutanost je potřeba přežití, autenticita je potřeba přežití, ale co se stane, když vaše autenticita ohrozí vaše vztahy připoutanosti? Je například dvouleté dítě, které se rozčílí, protože nedostalo tu sušenku před večeří. Ale vaši rodiče si s hněvem neumí poradit, protože vyrůstali v domovech, kde se děsili samotného projevu hněvu.
Takže vám dávají najevo, že hodné děti se nerozčilují. Vy ale neslyšíte zprávu, že hodné děti se nerozčilují, ale že rozčílené děti nedostávají lásku. Protože vaši rodiče se na vás nebudou dívat, mluví s vámi drsně. Nedostáváte lásku. Neprožíváte lásku v této chvíli. Ale musíte zůstat připoutaní. Hádejte, co potlačíte? Pokaždé svoji autenticitu. A takhle ztrácíme spojení sami se sebou a se svými instinkty. Takže kupodivu právě tato dynamika, která je zásadní pro přežití člověka, se nyní stává hrozbou pro naše přežití v tomto modernějším prostředí, kde autentičnost znamená ohrožovat připoutanost. A tak se vzdáváme své autenticity a pak se \ptáme, kdo sakra jsme a čí je to život?
A kdo tohle všechno prožívá? A kdo vlastně jsem? A tak tam musí dojít ke znovupřipojení. Uzdravení probíhá v tom opětovném spojení. Ale právě kvůli tomu tragickému konfliktu v dětství mezi autenticitou a připoutaností, kterému většina z nás čelí, ztrácíme sami sebe a ztrácíme spojení se svými niternými pocity. To vede k otázce traumatu, protože jedna věc je uznat, že to všechno má původ v bolesti z dětství, a úplně jiná věc je tuto bolest transformovat.
A k tomu musíme pochopit, co je to trauma. Lidé si často myslí, že trauma je to, co se vám stane. Že trauma je rozvod, když jste byli malí a vaši rodiče se hádali. Že trauma je deprese vaší matky, trauma je alkoholismus vašeho otce, trauma jsou hádky vašich rodičů, trauma je fyzické či sexuální zneužívání nebo nějaká ztráta. To nejsou traumata, to je traumatizující, ale trauma není to, co se vám děje, trauma je to, co se děje ve vás. A v důsledku těchto traumatických událostí se ve vás děje to, že se odpojíte od svých emocí a odpojíte se od svého těla.
A máte potíže být v přítomném okamžiku. A vytvoříte si negativní pohled na svět, negativní pohled na sebe a obranný pohled na ostatní lidi. A tyto perspektivy se ve vašem životě stále objevují v přítomnosti. Jinými slovy, závislost není primárním problémem. Je to pokus o řešení problému. A pak je skutečnou otázkou, jak tento problém vznikl? Jinými slovy, tohle je moje teorie, že to má vždy kořeny v traumatu z dětství a že závislost je pokusem vypořádat se s následky traumatu z dětství, což se dočasně daří, zatímco z dlouhodobého hlediska vytváří ještě větší problémy.
A tak nejde jen o to rozpoznat, co se stalo před 10, 30, jakkoli mnoha lety, ale skutečně rozpoznat projevy v přítomném okamžiku a překonat je. A to uděláte tak, že se znovu spojíte sami se sebou. Tím, že obnovíte spojení především se svým tělem a se svými emocemi, které jste ztratili. A jakmile se vám to podaří, když jste tyto věci znovu našli, pak máte to, čemu říkáme zotavení, protože co to znamená něco zotavit? Znamená to znovu to najít. Co lidé najdou, když se zotaví? Najdou sebe sama. A ztráta sebe sama je podstatou traumatu.
Takže skutečným smyslem léčby závislostí, léčby duševního zdraví, jakéhokoli druhu uzdravení, je obnova propojení (se sebou).
Pro ty, kteří mají problém se závislostí… Nejste sami. Cesta k zotavení začíná tím, že obnovíte spojení se svým pravým já.
„Možná nejsme zodpovědní za svět, který stvořil naše mysli, ale můžeme převzít zodpovědnost za mysl, se kterou tvoříme svůj svět.” – Gabor Maté